- 1 036
Nedávno jsem musel náhle odjet na SC do USA a pořád tu trčím. Nechal jsem si u Hertz zamluvit auto a protože měli k dispozici novou Mazdu 3, byla to jasná volba. Nakonec mi ji vyfoukli těsně před nosem, což mě dost naštvalo. Bohužel tu platí "Select and Go", takže si v půjčovně vyberete z asi 30 volných aut kterékoliv chcete a můžete jet. Měl jsem jen Midsize Sedan třídu, samá americká, korejská nebo japonská aut a rozhodl jsem se vyzkoušet novou Toyotu Corollu (vzpomněl jsem si, jak je @Ter Leeloo II nadšený z této značky. 
No a jaké mám teda dojmy? Musím uznat, že Toyota se strašně posunula vpřed. Hlavně tichost auta v nízkých nebo středních otáčkách je naprosto excelentní. Ideální polohu za volantem jsem našel hned a dokonce i ten interiér není až tak zoufalý, jak bývalo zvykem. Spotřeba je z jiné planety, to auto si ten benzín snad samo vyrábí. Najel jsem asi 400km a mám pořád hodně přes půlku nádrže. No ale tím ten výčet pozitivních vlastností končí...
V USA je tohle auto fakt na pohodu. Chápu, že se tady prodává, jak rohlíky. Ale koupit si jej znamená vzdát se jakékoliv představy o dynamické jízdě. Prostě ani ten nejsilnější benzín nejede! Když jsem potřeboval rychle přejet do jiného pruhu, dupl jsem na plyn a kromě vytí motoru se nic nestalo. Auto mírně zrychlilo a já koukal do zpětného zrcátka, jestli mě náhodou nesejme kamion za mnou. Ty tady jezdí stejně rychle jako osobáky, spíše rychleji. Taky proto nejsou v USA kolony na dálnicích...
Deset minut jsem laboroval nad tím, jak použít tempomat. Nakonec zafungovala francouzská "logika" a podařilo se mi to rozchodit. Patnáct minut jsem hledal ovládání stěrače zadního okna, než jsem po zastávce na občerstvení zjistil, že tam žádný není. Ok, moje chyba. Nastavit vzdálenost od auta přede mnou u adaptivního tempomatu se mi doteď nepodařilo. Vím, že jsem už někde blízko, ale zkrátka na to nemohu přijít. Hlavně, že na pravém zpětném zrcátku mám nápis, že odrazy v něm jsou ve skutečnosti v jiné vzdálenosti, než jak se jeví. Levé zrcátko u řidiče zase zvětšuje tak šíleně, že nevidím auta v mrtvém úhlu, nevidím ani při couvání a stále nechápu, že za tohle Toyotu ještě nikdo nežaloval. Je to opravdu stupidní a hlavně nebezpečné. Nastavit to tak, abych něco za sebou viděl, je nemožné! Nejlépe funguje interiérové zpětné zrcátko. Ta postranní jsou jen nepovedený vtip.
Výdechy klimatizace jsou zase tak pitomě navržené, že je to první auto, kde mi nefunguje držák na mobil. Nedá se tam uchytit a to má dvě možnosti nastavení. To se mi ještě nikdy předtím nestalo. A protože přejíždím mezi třemi státy, navigaci potřebuji. Když jsem jel v noci z Charlotte směr Atlanta, byl to celkem adrenalinový zážitek vymotat se z města, kde jsem poprvé v životě a to bez navigace, jen podle cedulí. Teď mám mobil hozený v držáku na pití a někdy ukazuje, někdy ne, zkrátka bude na co vzpomínat.
Další šíleností Made in Japan v podání Toyoty je zamykání a odemykání auta. To se snad nedá popsat, musí se to vyzkoušet. Především, po první zastávce jsem nedokázal vytáhnout klíček ze zapalování. Nemá to ještě Start-Stop tlačítko, ale poctivý kovový klíček. Ten se musí před vytažením zamáčknout dovnitř a pootočit, jinak auto nejde zamknout. Trvalo mi určitě pár minut, než jsem se naučil ten trik. Opět musím podotknout, že jsem řídil snad stovku různých aut, ale nesetkal jsem se s něčím podobným. Odemknout dveře nebo kufr, na to mají odlišnou logiku. Na dveře funguje dvojitý stisk, pro kufr podržení tlačítka. Zvenku, samozřejmě, otevřít nejde. Právě tyhle odlišnosti mě už celkem štvou. To auto je jako nějaká logická hra, ve které musím pořád luštit rébusy.
Toyotu ale nezavrhuji. Jen jsem se znovu ujistil, že to není auto pro mě. Možná, až budu v důchodě. Jinak tady na východním pobřeží naprosto dominují japonské značky, hlavně Toyota. Mazda je také běžné auto, pak Korejci a Ameriky. Evropské značky jsou naprosto raritní a vidět se tu dá občas BMW. Značky typu Mercedes, Audi, Volvo nebo VW, jakoby neexistovaly.
No a jaké mám teda dojmy? Musím uznat, že Toyota se strašně posunula vpřed. Hlavně tichost auta v nízkých nebo středních otáčkách je naprosto excelentní. Ideální polohu za volantem jsem našel hned a dokonce i ten interiér není až tak zoufalý, jak bývalo zvykem. Spotřeba je z jiné planety, to auto si ten benzín snad samo vyrábí. Najel jsem asi 400km a mám pořád hodně přes půlku nádrže. No ale tím ten výčet pozitivních vlastností končí...
V USA je tohle auto fakt na pohodu. Chápu, že se tady prodává, jak rohlíky. Ale koupit si jej znamená vzdát se jakékoliv představy o dynamické jízdě. Prostě ani ten nejsilnější benzín nejede! Když jsem potřeboval rychle přejet do jiného pruhu, dupl jsem na plyn a kromě vytí motoru se nic nestalo. Auto mírně zrychlilo a já koukal do zpětného zrcátka, jestli mě náhodou nesejme kamion za mnou. Ty tady jezdí stejně rychle jako osobáky, spíše rychleji. Taky proto nejsou v USA kolony na dálnicích...
Deset minut jsem laboroval nad tím, jak použít tempomat. Nakonec zafungovala francouzská "logika" a podařilo se mi to rozchodit. Patnáct minut jsem hledal ovládání stěrače zadního okna, než jsem po zastávce na občerstvení zjistil, že tam žádný není.
Ok, moje chyba. Nastavit vzdálenost od auta přede mnou u adaptivního tempomatu se mi doteď nepodařilo. Vím, že jsem už někde blízko, ale zkrátka na to nemohu přijít. Hlavně, že na pravém zpětném zrcátku mám nápis, že odrazy v něm jsou ve skutečnosti v jiné vzdálenosti, než jak se jeví. Levé zrcátko u řidiče zase zvětšuje tak šíleně, že nevidím auta v mrtvém úhlu, nevidím ani při couvání a stále nechápu, že za tohle Toyotu ještě nikdo nežaloval. Je to opravdu stupidní a hlavně nebezpečné. Nastavit to tak, abych něco za sebou viděl, je nemožné! Nejlépe funguje interiérové zpětné zrcátko. Ta postranní jsou jen nepovedený vtip.Výdechy klimatizace jsou zase tak pitomě navržené, že je to první auto, kde mi nefunguje držák na mobil. Nedá se tam uchytit a to má dvě možnosti nastavení. To se mi ještě nikdy předtím nestalo. A protože přejíždím mezi třemi státy, navigaci potřebuji. Když jsem jel v noci z Charlotte směr Atlanta, byl to celkem adrenalinový zážitek vymotat se z města, kde jsem poprvé v životě a to bez navigace, jen podle cedulí. Teď mám mobil hozený v držáku na pití a někdy ukazuje, někdy ne, zkrátka bude na co vzpomínat.
Další šíleností Made in Japan v podání Toyoty je zamykání a odemykání auta. To se snad nedá popsat, musí se to vyzkoušet. Především, po první zastávce jsem nedokázal vytáhnout klíček ze zapalování. Nemá to ještě Start-Stop tlačítko, ale poctivý kovový klíček. Ten se musí před vytažením zamáčknout dovnitř a pootočit, jinak auto nejde zamknout. Trvalo mi určitě pár minut, než jsem se naučil ten trik. Opět musím podotknout, že jsem řídil snad stovku různých aut, ale nesetkal jsem se s něčím podobným. Odemknout dveře nebo kufr, na to mají odlišnou logiku. Na dveře funguje dvojitý stisk, pro kufr podržení tlačítka. Zvenku, samozřejmě, otevřít nejde. Právě tyhle odlišnosti mě už celkem štvou. To auto je jako nějaká logická hra, ve které musím pořád luštit rébusy.
Toyotu ale nezavrhuji. Jen jsem se znovu ujistil, že to není auto pro mě. Možná, až budu v důchodě.
Jinak tady na východním pobřeží naprosto dominují japonské značky, hlavně Toyota. Mazda je také běžné auto, pak Korejci a Ameriky. Evropské značky jsou naprosto raritní a vidět se tu dá občas BMW. Značky typu Mercedes, Audi, Volvo nebo VW, jakoby neexistovaly. 
