Na přelomu roku jsem vybíral auto s těmito základními požadavky:
- auto převážně pro dva
- pohodlné i pro postavu řidiče 189cm / 115 kg
- snazší nastupování = vyšší posez. To vede jasně na SUV. A když něco vypadá, že může do terénu, tak ať to má pohon všech kol
- benzín (lépe atmosféra), manuál
- střízlivý infotainment (ne sedět v počítači, jako v nové Octavii )
- rozumná cena
- prioritně Japonsko, případně možná Korea
Takže jsem vyloučil se slzou v oku Subaru (už jen automaty) a bez slz Mitsubishi (Eclipse Cross, Outlander - nebylo to ono). Dále jsem škrtnul Nissan – ta značka vůbec není to, co bývala.
První jízda byla se Suzuki S-cross. Věřím technice Suzuki, ale zejména interiér měl své roky za sebou, to se nedalo omluvit ani nízkou cenou. Jízda normál, trochu tvrdá – celkově pro nenáročné.
Pak jsem zkoušel Ssangyong Korando. Za tu cenu zajímavé auto, možná by zasloužilo více důvěry zákazníků.
Pak jsem se nechal unést jízdou s Hondou HR-V Sport, až jsem málem ustoupil od požadavku na čtyřkolku. Ale její infotainment nebyl střízlivý, on jako by tam nebyl vůbec. Ty prehistorické zbytky … a v CR-V jsem se cítil nějak divně, trochu jako za volantem autobusu – podobně v Outlanderu). S CR-V jsem ovšem nejel.
Zkoušel jsem i Hyundai Tucson, alespoň N-line, pak už trochu vypadal k světu. Jezdil jsem s ním asi 2 hodiny, s 1,6turbo se spotřebou přes 10 litrů / 100 km …. takže nic.
Pak Mazda. CX-3 malá, CX-5 nerozumně drahá a taková nicneříkající. CX-30 něco mezi, relativně málo místa vzadu, trochu kontroverzní plasty … na dvě hodiny jsem si ji půjčil. Motor G122 by chtěl trošku posílit, ale manuál je špičkový a řidičský zážitek ? Nic tak skvělého jsem ještě nezažil.
Nakonec „moje“ Toyota. CH-R s malým kufrem a místy vzadu asi za trest (nic pro klaustrofobiky). A RAVka s manuálem, tedy bez hybridu. S tou jsem se svezl. Při řízení jsem se překvapivě necítil jako ve velkém autě. Vyšší cenu jsem mohl eliminovat velmi vysokou slevou.
Svezl jsem se pak ještě s RAV-4 s automatem a hybridem a s Mazdou CX-30 s automatem. Výsledkem bylo, že od manuálu neustoupím. A také se mi vytříbila otázka, jak je to s tím nastupováním – jsou auta, do kterých prostě spadnete dolů, jako byste už nikdy neměli vylézt. Jsou auta, do kterých normálně nastoupíte. A jsou auta, na která nasednete. Do výšky….
A tak jsem dospěl k tomu, že vlastně nechci a nepotřebuji tak velké auto. Ale určitě chci, aby mne řízení bavilo. A tak vyhrála CX-30. G150 je o poznání silnější, spotřeba rozumná, nastupuje se do ní normálně, kufr jakžtakž, místa vzadu obdobně, úžasný interiér. A když už jí v Mazdě nadělili ty mohutné plasty, tak jsem je zvýraznil barvou auta – bílou perletí.
Nakonec celý výběr je o tom, že vám to auto musí padnout, musíte se v něm cítit dobře. A „vo tom to je“